Ždírecký triangl – 24hodin

Víkend 18.6 – 19.6. jsem se rozhodl strávit na kole. Na Vysočině, konkrétně ve Ždírci nad Doubravou se konal 11.ročník 24 hodinového závodu. Tento závod má svou specialitku. Denní okruh, která vede opravdu nádhernou krajinou, cyklostezkou do místních lesů, okolo rybníčků a cestami, kde je poměrně málo aut.Délka necelých 34 kilometrů.

A noční okruh, takzvaný triangl. Jsou to 3 ulice ve městě a jejich spojením vzniká tvar trojúhelníku – trianglu. Zajímavostí je, že tato noční trasa má jen necelé 2 kilometry. Když jsem to slyšel poprvé, říkal jsem si, že se závodníci z toho musí ……

Ale pozor přátelé, soutěž na trianglu není žádná novodobá záležitost. Již  v roce 1931 zde místní borci jeli závod na 25 kol. A rychlostní průměr nejrychlejšího byl 32,11 km/h. Dokonce zde v dalších letech projížděl několikrát závod míru. Proto se tradice dodržuje a triangl je jakýsi bezpečný kus cesty, na kterém se dá závodit i v noci. Celá část trati je osvětlena pouličním osvětlením a nyní z odstupem času vnímám i jakési kouzlo trianglu.

Na samotný závod jsme se vypravili ve složení Lenka, Ondra a moje maličkost. Z domu jsme vyjížděli 3:30 ráno, ať máme dostatek času se zaregistrovat, trošku odfrknout po cestě a vyptat se pořadatelů na detaily závodu. Po registraci jsme zaparkovali u místní školy, kde jsme si postavili zázemí pro následujících 24 hodin.  Pořadatelé byli hodně milí a všechny dotazy ochotně vysvětlili a ukázali nám tělocvičnu, kam si můžeme jít v noci lehnout. No to určitě  :-)

Doufám, že všichni znáte název mojí knížky : Kdo spí, …….. Do startu zbývaly necelé 2 hodiny a tak byl čas si dát normální kávu – „turka“ a ještě jdu posnídat. Další celý den to bude už jen strava “ z ruky do huby“ a víceméně v plné palbě. Potkávám se  s loňským vítězem Standou Růžičkou a tak si alespoň na chvíli pokecáme. Blíží se devátá hodina ranní, tedy čas startu a pořadatelé svolávají účastníky k rozpravě, kde se pečlivě probírají úskalí trati a hlavně bezpečnost. Za pár minut vyrážíme. První okruh jedeme s cyklistou – vodičem, který  nás vede trianglem a následně na trať denního okruhu. Úvodní kilometry se jedou celkem pohodově ve skupině.Trasa je opravdu pěkná, počasí přeje. Značení je důkladné a tak po dalším okruhu, kdy už všichni víme kudy jet se začíná dupat do pedálů. Nikdo moc nechce jet vepředu a hodně cyklistů jede v balíku a šetří síly. V každém okruhu mi Lenka, nebo Ondra podávají bidon s pitím a já hlásím, co dobrého bych si dal v dalším průjezdu. Kolo si servisuju před závodem sám a tak mám na něj spolehnutí. Superior Xroad šlape jako hodinky. Nová vysoká kola jedou a já oceňuji jejich setrvačnost na rovinách a ve sjezdech. Na špici se opravdu některým moc nechce a je vidět, že se střídáme asi je v pěti.

Denní okruh opouštím po deseti kolech, kdy tachometr ukazuje 337 kilometrů. Ukládám si proto v Garminu tuto část a spouštím znova stopky. Lenka s Ondrou dostává info, že už budu kroužit na trianglu. Povzbuzují nás a to nalévá novou krev do žil. První okruhy se sžívám s ulicemi a najíždím si zatáčky. Zatím je to celkem sranda, i když tachometr ukazuje víc jak 31 km/h. Půlnoc je tu a na cestě to poměrně zřídlo. Dost cyklistů využilo zázemí místní tělocvičny a šlo si odpočinout. Jen pár vytrvalých závodníků jede dál. Není vyjímkou, že jezdí i ženy s dětmi. Na denním okruhu mi to dalo necelých  337 kilometrů a tak si v hlavě přemítám, že musím dát alespoň 390 kilometrů aby to k něčemu  bylo.

Noc se trošku zamračila a přišel déšť. Není to žádná hrůza, ale po dvou okruzích zastavuji pro blatník a větrovku. Ještě zbývá dlouhá doba do cíle. Asi po hodině je cesta takřka oschlá a tak vyvlékám za jízdy větrovku a házím Lence.

Pomalu se začíná rozednívat a to mě vždy povzbudí a popožene. Už se těším na devátou hodinu ranní, kdy už si slezu s kola. Ani moc netuším zda mám náskok. Doufám, ale i tak se snažím jet šrot. Už to ale není to, co po startu. Lenka s Ondrou každý okruh mávají a povzbuzují. Je to prostě paráda. Poslední kilometry si užívám.

Protínám cíl asi 2 minuty před koncem časového limitu. Lenka i Ondra mi gratulují a samozřejmě se navzájem objímáme. Přichází pogratulovat i další závodníci. Hold týmová souhra a bezchybný support prostě vítězí.

Přichází pořadatele a já ukazuji odjeté kilometry. Celkem to dává 721 kilometrů! Rekord trati padl. Neznám najeté kilometry mých konkurentů, ale jsem přesvědčen, že určitě mají méně než já.

Jdu si dát sprchu  a Lenka s Ondrou pomalu balí naše zázemí. Nakládáme věci a odjíždíme do nedalekého bowling baru. Překvapení pro mě, že je venku připraveno posezení v párty stanech. Jídla i pití je dost pro všechny.

Vyhlašování je zajímavější, protože se vyhlašuje opravdu každý účastník tohoto skvělého závodu. Začíná se dětmi a to od nejmenších, kteří mají pochopitelně nejméně najeto. Následují ženy a na závěr muži. Vše pěkně podle pořadí.

Pomalu se dostáváme pódiovému umístění a třetí Martin Záruba i druhý Stanislav Růžička mají shodný počet 695 kilometrů, proto rozhoduje čas. Já si pro příčku nejvyšší dojíždím samozřejmě na kole a následně přichází i Lenka s Ondrou.

Po vyhlášení se loučíme a odjíždíme směr Rožnov.

Poděkování zaslouží nejvíce Lenka s Ondrou, kteří se o mě během celého závodu starali. Také všichni pořadatelé odvedli kus dobré práce a patří jim díky.

 Kompletní výsledky

 

 

 

 

 

Comments are closed.

TOPlist