Vrchařská koruna Valašska 2016

I letos jsem neodolal nabídce pořadatelů a zajel si VKVéčka. Skvělá akce, která má smysl a ukazuje lidem, kteří mají rádi kolo nová místa a také žážitky. Už i loni mě tato akce motivovala zajet si všechny vypsané vrcholy nonstop.

Letošní počasí bylo příznivější. Cesty bez sněhu slibovaly pěkný zážitek z celé akce.

Můj plán byl předem připravený a to posbírat všechny vrcholy bez dalšího dopravního prostředku samozřejmě a za co nejkratší dobu. Jídlo, oblečení a samozřejmě i základní cyklomateriál jsem si vezl v batohu. Pití jsem si čas od času doplnil na benzínkách.

Nově jsem vyrazil na speciálu‪#‎xroad‬ ‪#‎Superiorbikes‬, od kterého jsem si sliboval jízdu cestou i terénem bez komplikací. ‪#‎Alwaysrace‬

Vyjížděl jsem z domu v Rožnově tak, aby měl první foto z nejbližšího kopce – Santov těsně po půlnoci 2.4., kdy se spouští odpočítávání nového ročníků VKV . Překvapení bylo, že jsem se potkal v tuto dobu právě u hospody na Santově Petra Kubelu a Martina Obruču, kteří si chtěli také udělat vrcholové foto. Dál se mnou už jet nechtěli a tak jsem pokračoval sám na vrchol Medůvka. Následoval drsný sjezd na Bystřičku, dál Mikulůvkou a dalším vrcholem jsou Lázy. Bojuju s foťákem, aby bylo na snímku patrné , kde vlastně jsem. Už je něco kolem po půl druhé ráno a mám tři vršky, to se mi celkem zamlouvá a tak drtím dál. V Rajnoškách si dávám krátkou pauzu a něco málo na jídlo. Začíná se pořádně ochlazovat a Garmin ukazuje -4°C. I pití v bidonech už nemá ideální teplotu. Neprotahuju to a dávám si to směr Kelčský Javorník. Cesta se celkem zvedá, ale převody X-Roadu nemají problém a celkem si to užívám. Na vršku je pěkný vítr a všechno je omrzlé. Je -7°C, takže žádné crcání a jedu dolů, protože propocené hadry začínají chladnout. U Chaloupky doprava a opět kopec na Tesák a dál na Pardus. Na rozcestí u pomníčku zmrzlé lyžařky Aleny Bábkové vidím kola pod přístřeškem a tak si posvítím a vidím, jak se někdo hýbe ve spacáku. S omluvou „sorry“ pokračuju krásný sjezdík ještě za tmy dolů směr Kašava. Posledních pár desítek metrů si dávám a vyjíždím ty nejprudší kousky i když to už šněruju. Nikde nikdo. Hodiny ukazují 4:50 am.

Zatím jedu dle plánu. po stejné cestě zpět na Tesák a dál Hošťálková. K mému překvapení u cesty škrábe nějaký dobrák okno u auta a tak celkem studené prsty na nohou nejsou jen můj pocit. Dávám si na zastávce v centru pauzu na občerstvení a když se chci napít, zjištuju, že v bidonech chrastí krystalky, ale ty se pít nedají. Vytahuju z batohu kofolu a koblihy, které jsou tak nějak pomačkaně placaté. Další výjezd je na Ratibořský Grůň a Garmin mě přivádí přesně pod rozcestník. Na poslední chvíli kluci z VKV zajistili doznačení vrcholku, za což jim patří dík. Pomalu se rozednívá a i sluníčko začíná vykukovat.

U Shellky na Vsetíně si dávám ranní kafíčko. Je horké a tak ho dolívám zmrzlými krystalkami z bidonu. A drtím to směr Zlín. Na Syrákově odbočuju a po lesní cestě a makadamu stoupám na Vartovnu. Po stejné cestě si užívám sjezd a taky si zkouším  X-Roada. Hravé kolo, které je trošku obojživelník si nechá dost líbit a makadam pláště šířky 30mm krásně utlumí. Takže se vracím zpět na Syrákov a jedu na Na rozhlednu Doubrava. Už v roce 2014 jsem obdivoval její prudký sklon místy okolo 22% a letos jsem na výjezd celkem těšil.  Na hoře si dělám fotku 5minut po 9hodině ranní a v nohách mám  138 kilometrů. Cítím se fajn a volám domů rodince, abych se ozval a dal zprávy jak si vedu.

Pokračuju zpět do Vizovic a na Vařákovy paseky. U pomníčku je pěkně teplo, ale dám si jen krátkou pauzu, zakousnu traťovku se salámem a pokračuju  na nejvzdálenější vrchol, který je na Slovensku. Začíná být teplo a tak dávám bundu do batohu a jedu už jen v dresu. Konečně „povolilo“ pití. Prakticky celou dobu jsem jel na fofolu. Ten ionťák mi přišel k duhu. Jedu přesně podle VKV průvodce a dostávám se na Vršatec. Tady jsem něco okolo poledne. Spousta lidí si chce tuto památku prohlédnout. Já si to nechávám na jindy a opět se vracím zpět na trasu a tentokrát mířím boční i když zprvu asfaltovou lesní cestou . Přichází pak opět mtb sekce a kamenitým korytem sjíždím až do vesnice Študlov.Pak  Francova Lhota a Mikolinův vrch. Tady se potkávám s dalšími VKV bikery. Fotka bez zdržování a hurá na další. Nad Valašskou Senicí potkávám dvě statečné bajkerky a tak pozdravím a jedu dál. Snažím se jet nejkratší cestou na Filku, ale nějak kufruju a tak se dostávám zpět na asfaltku za Lidečko a jedu po silnici  do Lužné. Potkávám Honzu Janiše, který jede sjezd z Filky. Při míjení se pozdravíme a jen mu stihnu odpovědět na otázku kolik mám vrcholů. Ani nevím, jestli mě slyšel. Na vrchol Filky dojíždím v úžasu, když se opět potkávám s dámami, které jsem potkal před asi před hodinou. Prostě znaly zkratky. Takže fotka a navzájem prohodíme pár slov a povzbuzení do dalších VKV kopečků. Doma na webu VKV zjišťuji, že obě bajkerky jsou Marcela a Michaela Srněnské ze Vsetína. Dámy, které jsou držitelkami VKV 2015.

Sjíždím do Zděchova. V Huslenkách na pumpě doplňuju tekutiny, energii  a opět po  silnici jedu až na Kohůtku. Hřeben je sjízdný, suchý a oproti loňsku, kdy jsem ho celý  tlačil ve sněhu je to paráda. Dojíždím na Malý Javorník. Nikde ani noha. Vrcholové foto a ještě před nocí volám Lence a hlásím momentální polohu a další plán. Kousek se vracím a odbočuju dolu směr Stanovnice. Už za tmy míjím vodní přehradu v Karolínce a další na cestě je rozhledna Miloňová. Těsně pod vrcholem se zdravím s cyklistou,který ve tmě jel ukořistit také tuto pěknou rozhlednu. Trošku se snažím vyfotit pěknou fotku, na které je patrné, že je to právě tato rozhledna a pak sjezd do Karlovic. Hotel Horal svítí všemi barvami a já se nestíhám divit, co je to za komplex. Jedu kolem „Partyzána“ a vracím se směr Bílá. Tady mám Bílý Kříž. Jedu podlahu a snažím se vyjet co nejrychleji. V zápalu nechtě minu cestu a končím v někde v lese. Takže zpět a na podruhé už vyjíždím až k rozcestníku. Dál pokračuju na Soláň a pak Pustevny, ale přichází krize a lehce se motám po silnici. Chci jet a tak si utrhnu trošku jehličí, které žvýkám. Je to hnus, ale pomáhá mi to. Sjíždím kolem chaty Mír do Rožnova. Těším se na Velký Javorník  a na hoře se už pomalu rozednívá. Opět se trošku občerstvuju ze svého batůžku. Ty placaté koblihy, které byly celou dobu se mnou už taky pomalu ubývají…

Dál mířím po po hřebeni na Huštýn. Na hoře poměrně fučí.

Kamenité výjezdy vybíhám, ale sjezdy mastím jako na bajku. Užívám si Supa. To, co zažívám je pro mě opravdu něco nového a hodně příjemného. Silnička, která se terénu nebojí.

Poslední vrchol letošních VKVéček je pro mě hrad Starý Jičín. Sjíždím na silnici nad Krhovou a pokračuju na Straník a Kojetín. Najednou vidím bajkery v týmových barvách VKV. No a není to nikdo jiný než Petr Kubela a Martin Obruča. Borci, jenž mě potkali na prvním mém letošním VKV vrcholu. S nimi jede Martin Kazmíř. No a jejich cesta nevede nikam jinam, než ta moje. Na hrad Starý Jičín vyjíždíme společně, ale i poslední vrchol si dávám do těla a končím 3.4. něco před před 9 hodinou ranní.

Poslední foto završilo mou VKV výzvu  ‪#‎vkvchallenge‬.

Je hotovo a z místa posílám 20 fotek pořadateli. Je 8:56 přesně. V zápětí mi dorazila zpráva od jednoho z pořadatelů Michala Horského , že jsem první letošní držitel VKV.

Volám také rodince, že mám splněno a mám radost.

Ještě chvilku s klukama probírám mou letošní Vrchařskou korunu Valašska. Těším se ale domů a tak vyrážím. Domů už je to kousek a už mám i docela chuť na normální oběd. Za odměnu se mi v troubě peče kuřátko.

Domu jedu samozřejmě po vlastní ose a těším se na celou rodinku. Už to mám jen něco přes 30kilometrů.

Statistika:

Z domu po poslední vrchol ujeto 485kilometrů

Nastoupáno  11210 metrů.

Doba jízdy od prvního po poslední vrchol  32hodin a 56minut

Sezóna na kole Superior X-Road

 

Letošní sezónu budu sedlat kolo Superior. Model X-Road Team Issue je pro mě jako stvořený. Poskytuje dostatek pohodlí na dlouhé hodiny jízdy a zároveň se dá podle chuti zajet do terénu.

SUPERIOR BIKES ‪#‎XRoad‬ ‪#‎AlwaysRace‬

 

 

Jezdím v rukavicích Polednik

Jak v USA na RAAMu, tak v Rakousku na RAA i na dalších ultramaratonech se mi osvědčily pro svou kvalitu a skvělou funkčnost rukavice Polednik. Letos vzniklo nové partnerství a právě Polednik mi dodává rukavice pro sezónu 2016.

Firma POLEDNIK byla založena v roce 1994 a od počátku se zabývala vývojem a výrobou cyklistických rukavic. Postupem času přibyly i rukavice pro fitness, motosport, zimní sporty či případně speciální kousky na zakázku.

pf 2016

RAAM qualification

Kvalifikační certifikát z letošního závodu RAA – Race Around Austria.

 

 

 

 

TOPlist