PODPORA – MERCHANDISING

Můžete být jen prostí fanoušci. Pokud je Vám ale sympatické co Svaťa dělá, podpořte jej a jeho úsilí finančně dle úvahy.

Výsledek obrázku pro donate

Další možnost je zakoupení daného produktu a tím také pomoci.

 

 

 

 

Chceš být sponzorem a partnerem na RAAMu 2017?

napiš na mail   sbozak@seznam.cz

Výsledek obrázku pro sponsorship

Další produkty Svaťa připravuje.

RAAM 2017

Přátelé, kamarádi a fanoušci

Po pěti letech velkého úsilí se vracím na start amerického závodu Race Across America. Dnes jsem byl oficiálně zapsán na startovní listinu. Nyní pro mě začíná období tvrdé přípravy na tento závod. Průběžně vás budu o všem informovat. 

Úspěšná sezóna na kole Superior

Sezóna 2016 je za mnou a tak je třeba rekapitulovat. Díky materiální podpoře od Superioru jsem mohl testovat, trénovat a také závodit na kole Sup X-Road. Lahůdka této značky a především univerzální stroj. Věnuji se silniční vytrvalostní cyklistice a tak mi terénní cesty byly zapovězeny. Díky X-Roadu jsem  mohl jezdit šotolinu, lesní cesty a nakonec i Slovenské brutální kamenité stezky. Nikdy před tím jsem něco takového nezažil. Přiznám se, že na takový stroj se opravdu lehce zvyká a nevylučuji možnou závislost.

První akcí a zároveň testem byla Vrchařská koruna Valašska. Zde proběhl terénní švih. 20 Valašských kopců stylem nonstop na  této cyklistické akci. Vítězství a 475kilometrů za necelých 33hodin. Není to závod, ale díky tomu, že se považuji za ultramaratonce, beru to jako povinnost, výzvu a skvělý trénink na úvod sezóny.

 

Další akcí, tentokrát už závodní byla silniční 24hodinovka ve Ždírci. Tady jsem kolo vytunil vysokými ráfky a obutím ryze silničním. Vítězství, 721kilometrů a rekord trati. Tak zní výsledek celodenního úsilí.

 

Silniční 24hodinovka  Lichnov u Frenštátu byla mou další letošní výzvou. Opravdu těžký a hodně bolestivý závod. Ovšem zakončení bylo famózní. Vítězství a 782kilometrů.

 

A v neposlední řadě Královská 72hodinovka, kterou pořádá tým pořadatelů Vrchařské koruny Trenčianské. 20 kopců okolo Trenčína s danou trasou a limitem 72 hodin. Toto už byl opravdu extrémní závod. Zde se jelo všemi druhy terénu, které si bajker dokáže představit. Žádné šmudlání, ale tvrdá rasovina. Trasa takřka 400 kilometrů za necelých 42hodin a samozřejmě nonstop. Nikdy bych si nedokázal přestavit, co se dá sjet na silničním kole, jako je X-Road. A kam se vyjet nedá, tak tam se dobře tlačí a třeba i nese  :-)

 

Takže na závěr co dodat?

4 extrémní akce – 4 vítězství

Díky moc

 

 

 

 

 

Královská 72 hodinovka

Královská 72 hodinovka, aneb brutální test Superioru – Xroad

V termínu 14.9 – 17.9 jsem měl v plánu extrémní závod z názvem „Kralovská 72 hodinovka„. Je to nejdelší nonstop MTB závod na Slovensku. Ten vznikl na popud organizátora Vrchařské koruny Trenčianské Rada Tilandiho a majitele Holubyho chaty na Velké Javorině Mira Martinčeka. Nápad zdolat 20 vrcholů Trenčianské koruny by nebyl tak šílený, kdyby nebyl nonstop a dle dopředu naplánované trasy. O tu se postaral Tomáš Vlk. Vzhledem k tomu, že i Valaškou korunu jezdím nonstop, tak jsem cítil, že to bude dřina, ale když Rado řekl, že tam bude minimum asfaltu, bylo mi jasné, že tady to bude o něčem jiném. Samozřejmostí bylo také dokumentační foto o návštěvě daných vrcholů. Start celé akce byl 14.9. večer ve 20 hodin z Trenčína od Pivárně Šport klub. Tady byla také předstartovní rozprava pořadatelů o pravidlech celého závodu a také o tom jak se chovat na trati. Také zde bylo pohoštění pro všechny účastníky závodu, za což je třeba poděkovat. Na start se postavily 2 ženy a 9 mužů. Všichni byli vybaveni dle své úvahy a možností na 3 dny jízdy. Kromě mě přijeli na klasických horských kolech a můj Sup Xroad budil malinko pozdvižení. No já jsem zůstával v klidu, protože už dobře vím, co od něj můžu čekat a že mě nikdy nezklamal. Díky tomu, že je tento závod bez podpory, vezl si každý sebou vše, co mohl potřebovat. Já jel s menším batohem, který obsahoval především jídlo všeho druhu, výživové doplňky GU, ionťák GU v tabletách, krátké triko Brynje, návleky na kolena a ruce, ponožky KS cross a KS Cup, rukavice Polednik, 3 power banky na udržování energie v Garminu a telefonu a na závěr 14 akumulátorů do světel. V malé kapse se schovávala pláštěnka a peníze s doklady. Taky v batohu zbylo místo na velkou kofolu,která byla nouzovka, než se najde studánka, kde se dá doplnit voda. Nic víc jsem neřešil, protože jsem předpokládal, že spát nikde nebudu a pojedu nonstop.

Start byl něco málo po 20hodině a průjezd městem zajistil Rado tak, aby se nikomu nic nestalo. Po nájezdu na břeh Váhu se oficiálně spustil závod. Pár kilometrů po startu se oddělili 3 závodníci od zbytku pole.  Juraj Spirka, Tonda Liebel a já. Za nedlouho jsme zajeli k prvnímu vrcholu a přišlo vytlačení kol až k rozhledně Hájnica. Rychlé foto a hned odjezd směr Velký Lopeník. Ve sjezdech měli kluci navrch, protože jsem se snažil šetřit pláště a zbytečně neriskovat. No do kopců jsem neměl tolik převodů a tak jsem dost často zase odjížděl já. Další kopce přibývaly a díky tomu, že jsem znal terén na prvních 6 vrcholů to šlo celkem bez hledání, či zbytečných ztrát. Při cestě na vrchol číslo 7 – Javorník už nebyla žádná voda a já si pamatoval studánku, kterou mi ukázal Mišo Barták, když mě kdysi doprovázel na cestě po vrcholech blízkých okolí Nemšové. Tady jsme všichni tři nabrali vodu a jeli na zmíněný Javorník. pak následoval sjezd do Sidónie. Tady Tonda i Juraj staví na spánek a já pokračuji dál směr Vršatec.

Ve vesnici Červený kameň už svítá. Něco málo pojím a taky čistím a mažu řetěz. Padá rosa a začíná být poměrně vlhko. Garmin mi ukazuje do kopce a tak jedu co to jde. Po kamenné cestě se objevuje louka, která se dá jedině tlačit. Cesta je stále do kopce, střídavě nahoru a dolů. Projíždím kolem domu, kde je venku stařenka v zástěře. Ptám se, jestli jedu správně na Tlstů horu. Mávne směrem a odpovídá, že je to hodně do kopce. Jak jinak… Další kopce a nájezd do lesa. Stoupání, které jedu a střídavě tlačím. Najednou se mi ukáže kousek rozhledny. Vytlačím až nahoru. Hodím do sebe jídlo a sjíždím dolů. Cesta je dost kamenitá a taky v jednom místě to posílám do křoví. Pokračuji dál a vjíždím do menší vesničky. Bidony jsou na suchu a tak si říkám, že by je bylo třeba naplnit, než zase najedu do lesa. Vidím kostelík a u něho hřbitov. Kohoutek na zalévání je pro mě spása. Doplním vodu, sundávám vestu, dlouhé síťové triko a návleky. Dres je totálně propocený, tak podvlíkám tílko od Brynje, ale je teplo a tak mám přirozené chlazení. Čeká mě Velký Javorník. Je těsně před polednem a na vrcholku je krásné počasí. Sjezd je celkem brutální. Řetěz už  nesnesitelně vrže. Bohužel zbytek mazání, už padl. U cesty nějaký pán něco dělá a tak mi blikne hlavou, že ho poprosím o nějaký olej. Je neskutečně ochotný a jde do garáže pro motorový olej. Naplní mi lahvičku a přeje „veľa šťastia“. Namažu řetěz a s díky odjíždím za dalším vrcholem. Drtím silnici a doslova si libuju. Celkem mě bolí nohy z té chůze v tretrách. Obvykle moc často netlačím. Cesta jede a zase přejíždím další louky a podlézám elektrické ohradníky. Je vedro a sjíždím  koryto vysypané stavební sutí. Vidím šipku směr hrad. Jedu a závěrečné stoupání vytlačím. Košeca je zřícenina hradu. Je velký hic a tak to neprodlužuji. Selfíčko a šup dolů. Jedu podle Garminu a na zastávce u Čtyř lip se ptám pána na Homolku. Odpovídá, že už je to po asfaltě iba hore kopcom. Trošku se mi uleví. Motorky okolo mě v zákrutách závodí a pro jistotu zapínám zadní wattovou blikačku. Vyjíždím na vrchol a opět už tradiční selfie. Hospoda je otevřená a tak si na noc dávám  “zalévanů kávu“. Přikupuji tři malé Pepsi a jednu Vineu. V televizi právě jede Saxána. Vysrknu horkou kávu a odjíždím směr Baske. Vzpomínám na varování Raďa, že na Baske jsou medvědi. Tak jedu a říkám si, co budu dělat, když nějakého míšu potkám. Na pasece, kde je posed stojí myslivecký džíp. Na chvilku se zastavuju a to co slyším určitě není jelení vábení. Krve by se ve mě nedořezal. To řvaní jde z lesa pode mnou a tak si říkám, jestli jsem neměl udělat pře touto akcí majetkové vyrovnání.  Vyjíždím k chatě na Baske. Krvavý měsíc už svítí a tak se zbytečně nezdržuji. Sjezd, který následuje je za trest. Je to spíš seběh. Prudké krátké zatáčky šněrují cestu dolů. Další kopce celkem přibývají. na Inovci sedí někdo na terase a poslouchá Slovenské fujary. Ptám se, zda by mi neprodal nějaké pití, ale odpovídá, že je zavřeno. Nedivím se, protože je 20 minut po půlnoci. Za tmy přidávám Panskú Javorinu a a Hrad Tematín.  Pomalu se rozednívá a najíždím na asfalt. V dědině otevřeli zrovna obchod a tak kupuju Kofolu a dávám poslední řízek. Odbočuju na Čachtice a navigace mě táhne přes rómskou osadu a dál okolo sochy grófky Alžběty Bathory na Čachtický hrad. 7:30 dávám vrcholovou fotku a jedu singl, který mě vyvádí na krásnou vyhlídku na Vrbové a Piešťany. Tady brutálně fučí. Sjíždím do Podkylavy a hurá na Bradlo. Tady je to celkem sjízdná cesta. Dávám fotku u mohyly M.R.Štefánika. Rvu to na poslední kopec celého závodu – Velkou Javorinu.

Volá mi Lenka, kolik mi ještě zbývá docíle. Už je to kousek, ale jedu už bez pití. Poslední doušky jsem vypil na Myjavě ve městě. Těším se na cíl.Už vidím Holubyho chatu. Tady čeká fotograf, který dělá pár snímků. V chatě se o mě hned postarají. Dávám si sprchu a teplé jídlo. Úleva je to neskutečná. Za chvíli se objevuje Miro Martinček, chatař a zároveň sponzor této akce. Vyptává se jak celý závod probíhal a nabízí mi vše, co bych mohl potřebovat. Je to skvělý chlap. Na závěr mi zajišťuje odvoz domů. Další den se vracím i se svou rodinkou na Holubyho chatu, kde proběhne vyhlášení všech účastníků závodu. Dokonce přijíždí i tv Markíza. Každý dostává pamětní medaili a já ještě krásnou trofej pro vítěze. U skvělého jídla a pití diskutujeme s účastníky závodu a sdělujeme si naše zážitky z trati. Chybí už jen Raďo a Martin, kteří bojují stále na trati už mimo časový limit. O to větší mají větší uznání a těším se až je uvidím v cíli. Nakonec přijíždí až ráno. Já, Lenka, mé děti i Aleš na ně čekáme před chatou. Najednou zahlédnu zářivě zelenou barvu dresu a běžím oba aktéry ještě vyhecovat na cílový spurt.

Potom se chvilku bavíme s oběma borci a posloucháme jejich zážitky. Čas běží a tak se s dobrým pocitem loučíme se všemi a cítím skvělý pocit nejen ze samotného závodu, ale i se setkání skvělých lidí, kteří tuto akci zorganizovali, ale i s těmi, kteří se jí zúčastnili.

Nezbývá poděkovat poděkovat týmu VKT, jmenovitě : Radovi Tilandy, Palovi Babicovi a Míšovi Bartákovi. Dále hlavnímu sponzorovi celého závodu Mirovi Martinčekovi za zastřešení celé akce a také zázemí v Holubyho chatě na Javorině, kterou vřele doporučuji a na závěr také provozovateli Pivárně Šport klub v Trenčíně Vladimíru Pekárkovi za zázemí před samotným závodem. Díky také Patrikovi Aninovi za grátis ubytování v hotelu Grand v Trenčíně, které jsem bohužel díky časovému tlaku nestihl využít. Snad příště.

Díky také manželce Lence za starost o mě během závodu a za vše, co je pro mě ochotná obětovat.

 

A jak na této šílenosti dopadl Sup Xroad ???

Je to mašina do nepohody. Celý závod mě podržel bez problému. Při každém kamenném sjezdu jsem se modlil, ať nepřijde defekt. Rám, který jsem opravdu nešetřil prošel doma po umytí inspekcí, zda neutrpěl nějakou prasklinu, případně nějakou jinou újmu. Žádná komplikace a kolo prostě sloužilo skvěle.Tudíž musím všem ze Superioru vyseknout obrovskou poklonu. Perfektní rám, skvělá geometrie, velmi dobře zvolené převody a obutí dělá ze Superioru X Road skvělého parťáka i do takových extrému, jako byla Královská 72hodinovka.

#polednik #superiorbikes #xroad #alwaysrace

SUPERIOR BIKESDT SWISS CZ + ONZA TIRES CZ = BotticoKup si ponožky – PONDY K – www.kupsiponozky.czR2 GU Energy Labs Brynje of Norway CZ

 

Lichnov závod 24hodin

Letos jsem Lichnov 24 navštívil podruhé. Počasí dle předpovědi mělo být vstřícné a tak jsem se těšil na víkend na kole. Lenka s Ondrou mi byli připraveni ochotně podávat jídlo a pití. Tentokrát přijel i Zbyněk s Jarkou a to dokonce obytným autem, takže naše zázemí mělo perfektní úroveň. Na startovce byl už tradičně nestor závodu Patrik Bártík a také letos přijel Jíra Hledík se svým doprovodem Vláďou a Alčou.

Těsně před startem se trošku zatáhlo a lehce zapršelo, ale do závodu jsme vyjížděli s vidinou pěkného počasí. V sobotu přesně v 11hodin závod slavnostně odstartoval a všichni jeli „full power“. Po 12 hodinách tachometr ukazoval průměrnou rychlost 34,9km/h. Jezdilo se poměrně dobře. Tedy až na vítr od Javorníku, který nás pěkně trápil a vždy dost přibrzdil.

Můj tým pro mě makal od začátku na plno.Lenka, Zbyněk i Jarka mi připravovali jídlo i pití perfektně. Bez instrukcí. Prostě už mě znají a ví co potřebuji. Prostě můj „Dream team“.  Ondra mě každý okruh statečně povzbuzoval. Noc proběhla dle scénáře, který je jasný: „Totální šrot“. Okolo páté ranní se rozednívá a denní světlo nalévá energii do žil na posledních 6hodin jízdy. Sem tam někdo povzbudí a prohodí pár slov za jízdy. Přijíždí se také podívat Michal Klimeš. Je to moc fajn.

Na konkurenci už mám něco najeto, ale závod končí až v 11 a tak se snažím tahat až do konce. V nájezdu do posledního kola míjím Jíru Hledíka a tak mu říkám, ať si užívá poslední okruh.

Je neděle 6 minut před 11 hodinou a má mise končí průjezdem cíle. Zde čeká celý můj team a také ostatní lidé, kteří sledují dojezdy posledních závodníků.

Moc děkuji mému teamu a také všem, kteří mě povzbuzovali a drželi palce.

Závod se vydařil a vítězství v kategorii sólo mě potěšilo. Za 24hodin jsem ujel něco málo přes 782km a nastoupal 5860m dle mého garminu.

Toto číslo také značí můj osobní rekord na 24hodin!!!

Děkuji za podporu partnerům, kteří mě podporují celou sezónu:

Onsemiconductor, Pondy KS, ProgressCycle, Superior bikes, R2, Polednik, Brynje of Norway

 

 

‪#‎polednik‬ ‪#‎superiorbikes‬ ‪#‎xroad‬ ‪#‎alwaysrace‬ ‪#‎rideyourrace‬ ‪#‎guenergy‬

 

TOPlist